Přednáška 21. 7. 2024

Kniha Tesalonickým je knihou, která hodně mluví o druhém příchodu Ježíše Krista. Jsme lidem v očekávání, jsme nevěstou, která čeká na svého ženicha. O tom všem psal Pavel, jak v prvním, tak i v druhém listu Tesalonickým. Ježíš může přijít v kteroukoli chvíli.

• Písmo nás často varuje, že máme být připraveni a bdít. To v lidech evokuje otázku: Jak by to naše čekání mělo vypadat? Co bychom měli dělat? Abychom byli připraveni?
• V páté kapitole Tesalonickým je takový seznam praktických kroků, ty nám ukazují, co je důležité dělat pro svou přípravu na druhý příchod.
• Tento seznam se  netýká osobního morálního života, ale života ve společenství. Život ve společenství je totiž ukazatelem toho, jak svou víru beru vážně. Duch Boží mě vždycky jako ovečku žene do stáda. Stát mimo církev není Boží vůlí.
• Tedy pozor, pokud chodíte do církve jen občas a spíše jako návštěvníci, držitelé palců

1 Tesalonickým 5:14  Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. 15  Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. 16  Stále se radujte, 17  v modlitbách neustávejte. 18  Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 19  Plamen Ducha nezhášejte, 20  prorockými dary nepohrdejte. 21  Všecko zkoumejte, dobrého se držte; 22  zlého se chraňte v každé podobě.

1. Kárejte neukázněné.

Tato slova jsou určená pro všechny křesťany. Nejen pro pastory a starší sborů.

Židům 3:13  Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono `dnes´, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.

• Kárat druhé věřící? Proč? Nemáme se víc milovat? Co je nám do cizích životů? Bible však mluví o kárání jako součásti života v církvi.

Židům 10:25  Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

• Jsme společenstvím, které se učí životu od Ježíše. Církev je morální hnutí. Naše učení nepochází od člověka, aby potřebovalo čas od času zmodernizovat. Pán Bůh má jasné morální požadavky na svůj lid. Proto je zcela normální, že se křesťané, čas od času napomínají, když někdo morálně selže.

• Luis Buňuel filmový režisér byl součástí uměleckého hnutí Sirialistů. Součástí toho hnutí nebyli jenom malíři, jako byl Salvátor Dalí, ale ze všech umělecký směrů. Muzikanti, básníci, spisovatelé. Když se ptali Lujse Buňuela s odstupem času jak by definoval tento umělecký směr, řekl: Vnímám ho jako morální hnutí. A začal vyprávět o tom, jak se členové Sirialistického kroužku dokázali napomínat jeden druhého. Často došlo až na fyzické násilí. Přitom měli svá vlastní morální pravidla, ale na těchto pravidlech bezmezně trvali. Celé hnutí pak zaniklo, protože se navzájem všichni pro svá morální pochybení vyloučili z hnutí.
•  
• Církev je také morální hnutí, ovšem s úplně jinými morálními hodnotami.

Galatským 6:1  Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.

2 Tesalonickým 3:14  Neuposlechne-li někdo těchto slov, která vám píšeme, dejte mu znát, že k vám nepatří; tím bude zahanben. 15  Ale nejednejte s ním jako s nepřítelem, nýbrž varujte ho jako bratra.

1 Korintským 5:9  Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky; 10  ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci. 11  Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte. 12  Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? 13  Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!

• Je tedy na snadě, že pokud se lidé v církvi nechovají podle prezentovaných morálních měřítek, měli by být s těmito měřítky konfrontováni. A pokud nechtějí přijmout tyto hodnoty, měli by s církve odejít.

• Jako začínající pastor jsem měl dost problémů s mladými lidmi v církvi. Někteří z nich, chtěli zůstat součástí církve, ale chtěli žít jako ostatní jejich vrstevníci ve světě. Dal jsem jim otázku. Proč chcete být v církvi? Jestliže budete žít jako všichni ostatní, pak jaký má smysl být v církvi?
• Viděl jsem film Sestra v akci. Hlavní postava černošská zpěvačka spala pravidelně s jedním mafiánem. To byl vrah a lupič navíc cizoložník. Ta zpěvačka po něm chtěla, aby se rozvedl a vzal si ji. On ji odpověděl: Jsem katolík. Můj farář mi řekl, že když se rozvedu, půjdu do pekla.
• Součástí křesťanova života by mělo být pokání, Přiznání svých chyb a touha i praktické kroky k jejich opuštění. Ideálně by bylo skvělé, kdyby nás obvinil duch svatý a my na to v klidu zareagovali. Leč, někdy lidé potřebují pomoci.
• Když král David zhřešil smilstvem s Betsabé a pak nechal zabít jejího muže. Cítil určitě vinu, ale s pravdou ven nešel. Musel přijít Boží prorok a obvinit ho z hříchu.

Jakubův 5:20  vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.

• Pokání nám přináší život.
• Přísloví 10:17  Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.

Závěr.

Buďme vděční za napomínání. Buďme vděční i za takové to nešikovné, necitlivé, zraňující. Nebývá to příjemné. Ale napomínání může přinést život.

Přednášky

Přednáška 25. 8. 2024

• Dnes budeme opět pokračovat vyučováním z 1 Tes.5. kapitoly.
• Chci připomenout, že tento Pavlův list se zaměřuje na druhý příchod Ježíše Krista a pak popisuje přípravu celého společenství na tuto událost. Ta příprava tkví v tom, že žijeme život Boží spravedlnosti a milosti.
• Mluvili jsme o tom, že je třeba se učit napomínat se. Bible mluví o tom, že máme milovat napomenutí, protože nás odvrací od zlé cesty. Zároveň jsme také mluvili o tom, že napomínání se má dít v lásce a se správnými motivy
• Další slovo bylo zaměřené na ujímání se slabých. Pán Bůh má srdce pro slabé, pro ty co mají potíže. Určuje je jako nejdůležitější osoby v církvi a největší v Božím království. Také naše slabosti dávají příležitost Bohu projevit se v našem životě.

Dnes budeme opět těžit z tohoto oddílu Písma další rady:

 1 Tesalonickým 5: 15  Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem.

Dnešní slovo se zaměřuje na odplatu.  Máme se vzdát toho, být vykonavatelem spravedlnosti.

• Starý zákon byl v tomhle jiný. Ten stanovuje oko za oko, zub za zub. A skutečně je to tak. Jestliže způsobíme škodu, nebo někomu ublížíme, je nanejvýš spravedlivé když se nám stane totéž.

• Důležitou informací je, že ve starověku chyběla policie a soudy. Soudce byl často místní vládce, který rozsuzoval spory. Odplatu však vykonávala rodina poškozeného. Těmto lidem se říkalo krevní mstitelé. Lidé, kteří někomu ublížili neúmyslně, se často skrývali v tzv útočištných městech, kde bydleli Levité. Krevní mstitelé je tam nesměli pronásledovat.

• Z Hinduismu známe pojem karma. Hinduisté věří, že se nám každý zlý čin vrátí a to třeba v dalším novém životě.

• Nový zákon nemluví o tom, že by naše staré hříchy odvál čas. Pořád platí oko za oko, zub za zub. Jen Bůh nabízí svou milost a odpuštění. Proto i my máme mít pro druhé lidi stejné pochopení a trpělivost jaká se dostala i nám.

• Ježíš trest za naše hříchy vzal na sebe. Proto i my máme v trpělivosti odpouštět druhým jejich hříchy vůči nám.
• Proto se máme vzdát pomsty, odplaty. Garantem odplaty (krevním mstitelem) je totiž Bůh. Jestliže ten člověk nebude činit pokání, tak na poslední soudu bude odsouzen.

Římanům 12:19  Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´

Když se mluví o Božím soudu, má Písmo na mysli dvě věci.

1. Boží soud ještě za našeho života. Ten je vyhrazen těm, kteří mají ještě naději. Zvláště pro Boží lid.  

Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni, když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni společně se světem.

2. Poslední soud, který je konečným řešením kdy se s hříchem odstraní i jeho nositel.

Žalmy 73:2  Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, 3  neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. 4  Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, 5  nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé. 6  Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí. 7  Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce. 8  Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé. 9  Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi. 10  A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem. 11  Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?" 12  Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. 13  Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? 14  Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. 15  Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni", věrolomně bych opustil pokolení tvých synů. 16  Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. 17  Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec

• Ve společenství se má dbát na to, abychom podporovali atmosféru milosti. Ublížil ti někdo ve sboru? Mimo sbor? Odpusť mu.  Neodplácejte, nechte to na Bohu. Také platí to, že Bůh je lepší soudce, než my lidé. Bůh do nás vidí lépe, než my sami. Jeho soudy jsou vždy dobré.

Starší lidé mají jednu výhodu, nechybí jim širší perspektiva. Stávají se pozorovatelé svého života i životů druhých. Nevidí jen momentální selhání. Mají přehled o tom, kdo se napravil, komu naopak žádná Boží milost nepomohla. Jsou lidé, kteří jdou svým životem a kupí zlo jedno za druhým. Nic se jim neděje, ale všeho do času.